Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kostra
Lidská kostra představuje soubor kostí, chrupavek a vaziv které dohromady vytváří pevnou, pasivně pohyblivou oporu těla, na niž se upínají svaly. Lidská kostra, dospělého člověka se skládá přibližně z 206 kostí, přičemž například novorozeňata jich mají kolem 300. Tento fakt je dán tím že mají novorozeňata v těle spoustu malých kostí, které během růstu srostou.
Kostrou tvořená ochranná pouzdra (lebka, hrudník) zároveň chrání některé klíčové orgány před zraněním.
1. Kost čelní (os frontale)
2. Kost temenní (os parietale)
3. Kost spánková (os temporale)
4. Kost týlní (os occipitale)
5. Kost lícní (os zygomaticum)
6. Horní čelist (maxilla)
7. Dolní čelist (mandibula)
8. Krční Obratle
9. Kost nosní (os nasale)
10. Kost hrudní (os sternum)
11. Kost pažní (humerus)
12. Kost loketní (ulna)
13. Kost vřetení (radius)
14. obratle bederní
15. Kost pánevní (kost kyčelní - os ilium)
16. Kost křížová (os sacrum)
17. Kyčelní kloub
18. Kost stehení (femur)
19. Čéška (patella)
20. Kost holenní (tibia)
21. Kost lýtková (fibula)
22.
23.
24.
25. Kost klíční (clavicula)
26.
27.
28. Žebra (costa)
29. Lopatka (skapula)
 
 
 
Pohybová a opěrná soustava
 
 
Opěrná soustava - kostra
pevná opěrná soustava, ochrana vnitřních orgánů
pasivní pohybový aparát, ve spojení se svaly zajišťuje pohyblivost
Pojivové tkáně opěrné soustavy
kosti, vazy (spojují jednotlivé kosti), šlachy (připojují svaly ke kostem), chrupavky (pokrývají styčné plochy kloubů a tvoří meziobratlové ploténky)
- pojivové tkáně – základní hmota a vlákna, kolagen (tvrdý) a elastin (pružný) – nejrozšířenější bílkoviny v těle (40%)

Stavba kosti
vazivová okostice, kostní tkáň a kostní dřeň
osteoblasty – mezibuněčná hmota, osteocyty – kostní buňky
- organická (kolagenní vlákna) a anorganická (mikrokrystaly vápenatých solí – způsobují tvrdost kosti)
diafýza (střední část), epifýzy (rozšířené kloubní konce)
Haversův systém – stavební jednotka kosti, struktura kolem Haversova kanálku (cévy uprostřed soustředně uspořádaných kostních lamel)
- povrchovou vrstvu kostí tvoří hutná kostní tkáň, houbovitá kostní tkáň má strukturu kostních trámců, které vytvářejí prostorovou síť, tvoří vnitřek kostí a v hlavicích dlouhých kostí
kostní dřeň – je uložena uvnitř diafýzy dlouhých kostí, je prostředím pro vznik červených i bílých krvinek a krevních destiček, v mládí především červená kostní dřeň, postupně je nahrazována tukovou tkání a mění se v žlutou kostní dřeň (morek, v dospělosti se krvinky tvoří už jen v krátkých a plochých kostech)
- povrch kosti tvoří okostice – tuhá vazivová blána, bohatě prokrvená, s obsahem velkého množství nervových zakončení

Růst kostí
- místa růstu se nazývají růstové chrupavky, nacházejí se na rozhraní epifýzy a diafýz
- k růstu kostí dochází až do 18. a 23. roku života
osifikace – kostnatění, růstové chrupavky se po ukončení růstu mění na kostní tkáň
- činnost buněk růstových chrupavek řídí růstový hormon somatotropin (hypofýza) a růstový faktor somatomedin (játra)
růst do délky: buňky chrupavky u diafýzy se rychle dělí, u epifýzy se rozpadají a kostnatí => chrupavka se posouvá směrem ke kloubnímu konci kosti
růst do šířky: přirůstání nových vrstev kostních lamel hluboko v okostici

Spojení kostí
- souvisle a pevné spojení kostí vazivem (lebeční kosti novorozence), chrupavkou (stydká spona, meziobratlové ploténky) nebo kostní tkání (křížové obratle) tvoří nepohyblivé spojení kostí
klouby tvoří pohyblivá spojení kostí, kloub je uzavřen do kloubního pouzdra, vyplněného olejovitou kloubní tekutinou, skládá se z jamky a hlavice krytých kloubní chrupavkou (snižování tření) 
 

Kostra lidského těla
- rozlišuje se kostra osová (lebka, páteř+žebra a hrudní kost) a kostra končetin

Kostra osová – páteř (columna vertebralis)
- páteř tvoří pružnou osu kostry a tvoří kostěnou ochranu pro míchu
- je složena z 33 obratlů (vertebrae) – 7 krčních, 12 hrudních, 5 bederních, 5 křížových, 4 kostrčních, je dvojesovitě zakřivená (kyfóza – dozadu, lordóza – dopředu)
- na hrudních obratlích je 12 párů žeber (costae), 7 pravých (připojených k hrudní kosti), 3 nepravých (připojeny chrupavkou k nejspodnějšímu páru žeber) a dva páry žeber volných (končí mezi svaly břišní stěny)
- obratle jsou složeny  z těla, oblouku a výběžku
atlas – nosič – má odlišnou stavbu, nemá tělo, ale kloubní plošky pro spojení s týlní kostí, umožňuje kývavý pohyb hlavy
axis – čepovec – vystupuje z něj kuželovitý výběžek – zub čepovce, který je kloubně spojen s obloukem atlasu a umožňuje otáčení hlavy
- obratle se směrem od lebky ke křížové kosti zvětšují (zvláště jejich těla)
- mezi obratli jsou meziobratlové ploténky – chrupavčité destičky spojující vzájemně jednotlivé obratle
- oblouky a těla obratlů ohraničují obratlové otvory, které tvoří páteřní kanál, ve kterém je uložena mícha

Kostra osová – lebka (cranium)
- je připojena k páteří, je tvořena mozkovou (tvoří kostěné pouzdro na mozek:) a obličejovou částí
- zadní oddíl lebky tvoří týlní kost s velkým týlním otvorem (vstup páteřní míchy do lebeční dutiny), dvěma výběžky je připojena k atlasu
- kosti: klínová, čelní, temenní, spánkové
- obličejová část lebky je menší než mozková, největší kostí je horní čelist, spojená se spánkovými kostmi lícními kostmi
- kosti: čichová, slzní, nosní, patrové, dolní čelist a jazylka

Kostra končetin
končetiny jsou k osové kostře připojeny pletenci
lopatkový pletenec je tvořen klíční kostí a lopatkou
pánevní pletenec je tvořen pánevní kostí (kyčelní, sedací a stydké kosti spojené stydkou sponou)
- ve končetinách převažují dlouhé kosti, které se v kloubech pohybují jako páky
- horní a dolní končetina se od sebe liší svou funkcí – horní končetina slouží k uchopení předmětů (je útlejší, má více pohyblivých kloubů), dolní končetina slouží k lokomoci a opoře těla (je mohutná a klouby jsou méně pohyblivé)

Volná horní končetina
- kost pažní (humerus), loketní kloub, kost loketní (ulna) a vřetenní (radius)
- kostra ruky: zápěstí (carpus) (8),  záprstí (metacarpus) (5), prsty (phalanges, 5x3(2))

Volná dolní končetina
- kost stehenní (femur) (nejsilnější kost v těle, mezi hlavicí a tělem je krček), kost holenní (tibia) a lýtková (fibula), čéška (patella) (kost vsunutá do šlachy čtyřhlavého svalu stehenního, tvoří přední část kolenního kloubu)
- kostra chodidla: zánártní kosti (tarsus) (největší je kost patní, kost hlezenní), nártní kosti (metatarsus), prsty (phalanges)  

Pohybová soustava - svalstvo
aktivní pohybový aparát, ve spojení s kostrou umožňuje pohyblivost jednotlivých částí těla i pohyb celého těla (lokomoci)
3 typy svalstva: kosterní (příčně pruhované – umožňuje pohybovou aktivitu), hladké (umožňuje pohybovou činnost vnitřních orgánů), srdeční sval (pohyb krve v cévní soustavě)
- schopnost svalových buněk stahovat se a vytvářet mechanické napětí je umožněna přítomností kontraktilních bílkovin (aktin a  myozin), které přeměňují energii uloženou v molekulách ATP na mechanickou práci

Kosterní svaly
- představují největší tělesnou tkáň, tvoří až 50% celkové tělesné hmotnosti, jejich funkcí je zkracovat se nebo vyvíjet napětí
- sval je tvořen ze svazků svalových vláken, kontraktilními strukturami jsou myofibrily
- široká část svalu se nazývá svalové bříško, na okrajích vybíhá do šlach (svazky kolagenních vláken), připojení šlachy ke kosti se nazývá svalový úpon
- myofibrily se skládají ze slabých (aktin) a silných (myozin) filamentů, zakotvených v destičkách,, kontrakce svalu je založena na zasouvání slabých filamentů mezi silné
- energie se získává štěpením ATP, signálem pro zahájení reakcí je zvýšení koncentrace vápenatých iontů, k němuž dojde při nervovém podráždění (kosterní svaly jsou inervovány motorickými nervy)
- rozlišujeme svaly: hlavy, krku, hrudníku, břišní, pánevní, zádové a svalstvo horní a dolní končetiny
antagonismus – základní princip činnosti svalstva -  velmi časté uspořádání svalů do páru tak, že kontrakce jednoho působí proti kontrakci druhého

Srdeční sval
- srdeční svalové buňky jsou krátké a rozvětvené, k přenosu inervace dochází mezi jednotlivými buňkami (vodivé spoje)
- srdce má dvě vlastní centra automacie (dávají podnět k inervaci a stahu)
- nervové inervace přicházející k srdečnímu svalu činnost pouze urychlují nebo zpomalují
Hladké svalstvo
tvoří aktivní složku mnoha vnitřních orgánů (např. žaludek a střeva)
- buňky jsou menší a mají vřetenovitý tvar, nejeví známky příčného pruhování (filamenty mají jiné složení a jsou jinak uspořádané)
- kontrakce hladkých svalů jsou pomalé, funkce mnoha z nich spočívá pouze v udržování nebo změně napětí ve stěnách orgánů
jsou inervovány autonomními nervy, nelze je ovládat vůlí (na rozdíl od kosterního svalstva), ne jejich činnost působí i hormony (některé kontrakce mohou být hormony i vyvolány)